Jaká byla Renáta, nebo Činda, jak ji znali přátelé a známí?
Kdyby mne požádali nějací nebeští kádrováci o posudek, musel bych odmítnout pro předpojatost. Kdyby nebyla bývala tak tolerantní a neodpouštěna mi mé časté prohřešky a všelijaké lidské slabosti, těžko bychom oslavovali v říjnu 2009 šedesáté výročí naší svatby! V mých očích byla tedy svatá.
Jedním z hlavních rysů její osobnosti byla statečnost. V šesti jí zemřela matka, několik málo let žila u babičky, po její smrti se dostala do židovského sirotčince (sejráku) v Praze, odkud byla deportována ještě v pubertě v roce 1942 do koncentráku v Terezíně, Osvětimi, Hamburku a Bergen-Belsenu. O prožitcích nemluvila ani se synem Petrem, ani s vnuky Tomášem a Davidem. Jsou však svědkové, že všude byla oporou pro slabší a svou statečností vzorem pro spolutrpící. Zachoval se a byl publikován její dopis kamarádce, o kterou v sirotčinci pečovala, napsaný v den deportace, kde mimo jiné píše:
„Až budeš sama, neztrácej hlavu a buď statečná. Vzpomeň si vždy na mně, která šla odhodlaně a s pevnou vůlí úplně sama a neví kam.“
Přežila, ale s totálně poškozeným zdravím. Byla statečná když jí vzali část plic, celou ledvinu, když se musela podrobit dalším zákrokům. Považovala svůj život za zázrak, a podle mých zkušeností zázrakem ve skutečnosti byl!
Byla statečná i v politické oblasti. Jako vedoucí pracovnice tlumočnického oddělení Pražské informační služby přidělovala práci tlumočníkům, kteří měli za „totáče“ zákaz tlumočení, a riskovala tak vlastní pracovní místo v PISce.
Byla výborná kuchařka. Restaurace „U Čindy“ byla známá v různých částech světa od Australie, přes Israel až do Ameriky. Přátelé se při návštěvách Prahy rozplývali nad Čindinými švestkovými knedlíky s mákem, nad kotlety na ementálu a bývalý ministerský předseda Maďarska András Hegedüs Čindě řekl, že její maďarský guláš je lepší, než jedl v nejlepší maďarské restauraci u Gundela.
Nastavila vysokou laťku morálním hodnotám, které sama přísně dodržovala. Byla generálkou rodiny, ale i v této roli vyzařovala lásku.
Milovala sport, v mládí aktivně sportovala, později vášnivě fandila, především „Slavii“, ale také všem českým sportovcům na mezinárodním kolbišti.
Byla zapálenou vlastenkou, ochránkyní českého jazyka. Milovala poezii, zejména Wolkera. Seiferta a Nezvala. Znala zpaměti mnoho jejich básní, a proto „Sbohem a šáteček, a kdybychom se nikdy nesetkali, bylo to překrásné …“
Artur Zempliner
1928 — 2010
date of birth:
7.28.1928
date of death:
11.27.2010
Place of birth:
Karlovy Vary
SEE MORE
ONLINE
MEMORIAL
OF
Renate
Zemplinerová